Jsem
hrdá na to, že pocházím z České republiky, nebo se za to stydím?
Co je to za blbost? Proč se mě nikdo
nezeptá, jestli jsem hrdá na to, že jsem bílá heterosexuální žena s šedomodrýma
očima a tělesnou výškou 167 centimetrů? Protože tak pitomou otázku ještě nikdo
nevymyslel.
Mám
snad na tom nějakou zásluhu, ha? Tak jak na to asi můžu být hrdá? A jak se za
to můžu stydět? Jednou jsem se tak narodila a nic s tím neudělám.
Dobře,
uznávám, tahle komedie není fér. Položím si tedy náhradní otázku a zodpovím ji
opravdu seriózně:
Čím
je mi dnes vlastenectví, jaký je pro mě obsah tohoto pojmu, který mi
v dětství připadal „příliš velký“, než abych jeho tíhu unesla?
Moc
a moc jsem o tom přemýšlela.
Dodnes
mi nepřestalo promlouvat z duše heslo naším
národem je lidstvo, naší vlastí je Země a dodnes mám problém označit se za
vlastence. Tedy – mám s tím problém, pokud je vlastenec definován jako
ten, kdo svou rodnou zemi a svůj národ považuje za lepší než ty ostatní. Pokud
však být vlastencem znamená toliko odmítat srát do vlastního hnízda, pak jsem
vlastenec až na věky věků.
Zpět k prvnímu dopisu >>
Zpět k prvnímu dopisu >>